Merkur
MERKUR
Nejmenší z vnitřních planet ležící nejblíže k Slunci; jde o měsíční svět se zajímavou minulostí
Maličký rychle se pohybující Merkur je rozžhaveným světem spáleným díky své blízkosti u Slunce,který se od doby kataklyzmatických událostí na počátku své existence změnil jen málo.Jako malá skalnatá koule o průměru 4,878km [3,030mil] – tj. jen o něco přes třetinu průměru Země – oběhne Merkur kolem Slunce za 88 dní na oběžné dráze, která ho k naší hvězdě přibližuje na 46 miliónů KM [29 miliónů mil].Teplota na jeho povrchu,který je dostatečně žhavý na to,aby roztavil olovo,dosahuje až 370 *C [700 F].
Existoval názor,že Merkur má totožný ,,den" a ,,rok" , rotuje jednou během každého oběhu Slunce, takže jeho ,,tvář" je neustále otočena k Slunci stejně jako Měsíc k Zemi, takové uspořádání je nazýváno synchronní rotace.Skutečnost je však podivnější:Merkurův ,,Den" představuje přesně dvě třetiny jeho roku [obdoba 57 pozemských dnů], takže se otočí třikrát během dvou cest kolem své oběžné dráhy [konfigurace, která - jako skutečně synchronní rotace - udržuje proudové síly na minimu]. To znamená, že pro většinu částí planety se Slunce vleče po obloze a vychází pouze jednou za dva roky [obdoba 176 pozemských dnů].Když se Merkur nachází na nejvnitřnější části své oběžné dráhy,může se pohyb Slunce obrátit, což způsobí, že Slunce po obloze pomalu couvá.Fyzicky se Merkur podobá Měsíci mnohem více než jen zběžně, oba světy jsou bet atmosféry, s mnoha krátery vytvořenými v minulosti, a do značné míry zůstaly nezměněny po miliardy let.Stejně jako Měsíc má Merkur maria,pláně tvořené lávou, která vytryskla z jeho nitra a zaplavila hlavní kotliny po dopadu meteoritů.Největší z těchto kotlin je Caloris,rozlehlý kráter o průměru 1,340 km [840 mil]. Je obklopen třemi velkými hřebeny a je druhým největším známým kráterem ve sluneční soustavě,který předčí pouze kotlina Aitken na našem Měsíci.Nárazové vlny při jeho formaci proletěly celým Merkurem a vytvořily neuspořádanou oblast ,,podivného terénu" na opačné straně planety.Hlavní fyzický rozdíl mezi Merkurem a Měsícem byl pak objeven kosmickou sondou Mariner 10.Krajina planety je rozpolcená obrovskými ,,přesmyky",kde sousední oblasti mohou dosáhnout výškového rozdílu až 300metrů [1,000 stop]a jsou odděleny strmými útesy.Na některých místech vedou tyto útesy, známé jako rupes,středem starších krajinných prvků,jako jsou krátery,a to svědčí o tom, že nějaká obrovská síla tlačila částí kůry planety nahoru nebo dolů.Další z objevů Marineru 10 může pomoci objasnit, jak rupes vznikly.Merkur má mnohem větší hustotu, než se očekávalo - téměr takovou, jako Země. Zdá se, že na svou velikost má mnohem větší jádro než ostatní planety;tvrdý kus železa,který představuje až tři čtvrtiny jeho průměru.S tak velkým jádrem původně roztaveného kovu se Merkur na počátku své existence výrazně rozrostl a jeho povrch se roztrhl a rozpadl.Později, jakmile jádro zchladlo a ztvrdlo,se Merkur zmenšil do velykosti menší,než byla jeho původní.Když rozdílné kusy povrchu padaly do nitra a narážely do sebe, musely některé klesnout hloběji,zatímco jiné vypadaly v porovnání s ostatními jako nezapadající kousky puzzle.Jedna otázka však zůstává nezodpovězena - proč měl Merkur tak obrovské jádro? Nejpravděpodobnějším vysvětlením je kolize s jinou velkou planetkou na počátku jeho existence.Ve obdobném případu týkajícíse Země při vzniku Měsíce odnesla kolize velké množství materiálu z kůry a pláště Merkuru a u zbývajícího materiálu prevažoval kov z jádra.
Hotovo Napsal ADMIN-Aligator007
Merkur
(ADMIN, 21. 10. 2010 21:24)