Venuše
Jako nejbližší planetární soused Země,téměr dvojče co do velikosti, je Venuše ve skutečnosti pekelným a nepřátelským vulkanickým světem.
Venuše, druhá největší z vnitřních planet, představuje na noční obloze Země skvělou podívanou.Někdy ji vidíme jako jitřenku nebo večernici a často ji zastiňuje Měsíc.Starověcí astronomové,kteří tuto planetu pojmenovali po bohyni krásy,se však mýlili - Venušina krása je pouze povrchní.Planeta je zahalena do husté,vše obklopující atmosféry,která před námi ukrývá její skutečnou tvář.Tato tenká vrstva žlutobílých mračen odráží 70% slunečního světla dopadajícího na Venuši, která se tak stává jedním z nejvíce reflexních objektů ve sluneční soustavě a vysvěltuje tím svůj drahokamový jas.Po staletí spekulovali astronomové o tom,co leží ukryto pod Venušinými mračny.Snad se tam nacházelo příznivé prostředí,těch 42 miliónů km [26 miliónů mil] rozdílu mezi oběžnou dráhou Venuše a Země neučinilo přece tuto planetu zcela neobyvatelnou?Někteří předpokládali,že Venuše bude planetou džungle,jiní se domnívali,že popelavé světlo (dosud neobjasněná záře,která vychází z noční strany planety)je výsledkem ohňů zapalovaných obyvateli Venuše pro označování konkrétních dat v jejich kalendáři.Počátek kosmického věku však naneštěstí učinil konec takovým fantaziím. První sondy,které letěly kolem planety,úspěšně změřili její teplotu a zjistili,že jde o neuvěřitelných 464 C [867 F], což je ještě více než Sluncem zalitý povrch vzduchoprázdného Merkuru.Pozdější sondy přistály na povrchu Venuše a vyslaly informace o složení její atmosféry,která je dusivou pecí oxidu uhličitého,mračen kyseliny sírové;povrch je pak horkou vulkanickou skálou.Kosmické sondy rovněž zodpověděly velmi diskutovanou otázku ohledně rotace planety.Mračna se rychle - za několik dní - pohybují kolem Venuše, ale mnoho lidí se domnívalo,že den a rok planety by mohl být stejný,jako výsledek působení obdobných sil,které udržují jednu stranu Měsíce trvale obrácenou k Zemi.Přímá měření pohyblivého povrchu však odhalila podivnější skutečnost:planeta se otáčí jednou za 243 pozemských dní,zatímco Slunce oběhne za pouhých 225 dní, den na planetě Venuši je tak delší než její rok.Jakoby to nestačilo,rotuje Venuše opačným směrem než téměř všechny ostatní planety.Když se všechny tyto faktory spojí,dají planetě ,,den" [od svítání do svítání], který se rovná 177 pozemským dnům.Venuše je plná překvapení,ale jak je možné,že se astronomové spletli v takovém rozsahu?Nemohli by této planetě porozumět,dokud by ji podrobněji nezmapovali celou,a provést to vyžadovalo využití nové techniky - radaru.První kosmické sondy vybavené radarem obíhaly Venuši v 70.letech 20.století, ale rozlišení jejich přístrojů bylo tak nedostačující, že poskytovaly pouze nejasný obraz povrchu - rovinaté pláně s několika vrchovinami, zejména Maxwell Montes,pohoří v blízkosti rovníku planety.V roce 1989 však provedla výzkum nová sonda vybavená daleko propracovanějším radarem, typem často využívaným k mapování samotné Země.Mise Magellan nebyla schopna pouze změřit povrch s větší přesností a v mnohem menším měřítku, ale dokázala rovněž poskytnout informace o sklonu,povrchových nerovnostech i složení materiálu pod povrchem.Po zmapování povrchu Venuše se pozornost zaměřila na její atmosféru a v roce 2006 přiletěl na oběžnou dráhu Venus Express.Jeho hlavním cílem je zjistit,jakou úlohu hrál ,,skleníkový efekt" při evoluci přehřáté atmosféry planety.
Venuše
(ADMIN, 22. 10. 2010 14:00)